Porodní příběhy

 

Mariánka

" Že jsem těhotná jsem podvědomě tušila, protože jsem si najednou prostě musela objednat všechny knihy o těhotenství a přirozeném porodu, které jsem měla vyhlídlé už dlouhou dobu. Nejvíc mě zaujala kniha Duše miminek, ale než jsem ji stihla dočíst, tak jsem zjistila, že jsem těhotná. Ironie byla, že do zbytku knížek jsem vždy jen nahlédla a žádnou jsem nepřečetla ani z části. Radost z těhotenství v 10.týdnu vystřídal strach, protože přišlo krvácení.. Nikdo nevěděl proč krvácím, ale miminko bylo v pořádku. Dostala jsem léky na udržení těhotenství a čekalo se, co se bude dít dál. Poslední krvácení bylo přesně ve 12.týdnu a pak jako když utne. Od začátku těhotenství jsem věděla, že chci svou porodní asistentku, tak začalo hledání. Soukromých porodních asistentek je opravdu málo. První se kterou jsem byla domluvena to nevyšlo ( a ve finále jsem za to opravdu ráda), tak jsem si vzpomněla na Lucku, kterou jsem sledovala na Facebooku a hned ji šla volat. První hovor a ja jí brečela do telefonu, že nemám porodní asistentku. Volala jsem s pocitem, že jsme na to sami. Lucka mě uklidnila, že se nic neděje, že mám ještě čas a že pokud mam zájem, tak ona má v mém terminu ještě volno, a že si můžeme domluvit schůzku. V listopadu jsme vyrazili poprvé do Svitav. Lucka nás přivítala u sebe v poradně, kde jsme probrali, co od porodu očekáváme, jak probíhal porod Helenky (prvorozená dcera) a jak budou probíhat poradny u ní. Domluvili jsme se na porodu ve Svitavské porodnici. Chodila jsem na kontroly ještě ke své gynekoložce, kde jsem odmítla podstoupit test OGTT, ale udělala jsem si alternativní test, kdy jsem si jeden den nechala nabrat glukózu a glykovany hemoglobin a další den opět lačnou glukózu. Výsledek byl v pořádku. Těhotenství ubíhalo a my každý měsíc jezdili na poradnu k Lucce, kde jsem se zvážila, změřila mi tlak (syndrom bílého pláště, byť Lucka žádný nemá), změřila mi bříško, vyhmatala Mariánku a učila nás, jak poznat, kde co má. Lucka i pohmatem dokáže odhadnout, kolik miminko cca váží, jak je veliké a jak už je sestoupené v pánvi. Mimo jiné mě naučila, jak si uvázat bříško do šátku, aby se nadlehčilo a já mohla chodit pohodlně na procházky. Celou hodinu měla vyhrazenou v klidu pro nás a naše dotazy. Nakonec jsme u Lucky absolvovali i předporodní kurz, kde hlavně Michal chtěl vědět, jak mi při porodu může co nejvíc pomáhat. Díky kurzu jsem věděla, co vše sebou sbalit do porodnice (květová voda na obličej, homeopatika, vínový ručník pro miminko na přikrytí po porodu, hroznový cukr..), ukazovala nám vhodné polohy a dala podklady domů, v kterých jsme si mohli i doma pročítat. K mé přípravě na porod patřila masáž hráze, ženská bylinná napářka, popíjení čaje z maliníku, užívání pupalkového oleje. V 37. týdnu jsem jela do Svitav na biometrii, kvůli vyššímu váhovému odhadu, což se potvrdilo. Mariánka měla odhad cca 3230g.  Ve Svitavské porodnici jsem byla ještě jednou na konzultaci porodního plánu, ve kterém nebylo nic problém.

Porod o sobě dával vědět několik týdnů dopředu. Poslíčky jsem měla klidně 7 hodin v kuse, jindy jen 4 hodiny a jindy celý den vůbec nic. Doufali jsme, že porod přijde snad o něco dřív, vůli vyšší váze miminka, ale nedělo se nic. Párkrát jsem kvůli tomu i brečela, protože mě už vše hrozně bolelo. Neustále jsem si opakovala, že miminko a moje tělo nejlépe ví, kdy a jak se narodit, a že moje tělo by nevytvořilo nic, co bych nezvládla porodit. Lucka mi volala každý den a povídaly jsme si jak se cítím, co moje tělo. Začínala jsem mít obavy z pondělní kontroly a vahového odhadu, ale Lucka několikrát řekla, že si myslí, že na tu kontrolu už nepojedu, protože do konce víkendu to určitě bude V neděli 2.5. 2021 začaly první kontrakce cca před 16:00, ale moc jsem tomu nevěnovala pozornost, protože to už tady bylo tolikrát Šla jsem do vany, Michal s Helenkou se šli projít, abych měla klid a zjistila, zda je to opravdu ono. V 16:28 volám Lucce, že je to asi tady, poslouchá mě při kontrakci a říká, že to zní, že jsem ještě na začátku. Jen co položím telefon, tak to začíná nabírat na intenzitě. Helenka přišla s tatínkem z procházky a přinesla mi hluchavku nachovou, která příjemně zemitě voněla a trhala mi ji celé jaro a dávala do váziček. 17:15 volá Lucka, jak jsem na tom, poslouchá mě při kontrakci, domlouváme se co dál a domlouváme se, že se ozvu v 17:45. Já řeším hlídání Helenky atd.. 17:22 volá Lucka, že má pocit, že máme vyjet, co nejdřív a já s ní souhlasím. Michal pobalí poslední věci, tchyňka dorazila hlídat Helenku, já v ložnici na všech čtyřech, bříško podvázané šátkem a prodýchávám kontrakce. 17:50 voláme Lucii, že vyjíždíme z Pardubic. Venku lehce poprchává. Cestou už začínám celkem nahlas vokalizovat. Michal na mě kouká ve zpětném zrcátku a občas mě pohladí po noze 18:50 přijíždíme k porodnici. Ve výtahu říkám Michalovi, že doufám, že jsem alespoň na 7cm otevřená. Zvoníme na zvonek porodnice, ptají se co bysme rádi a já odpovídám, že bysme rádi porodili 19:00 příjem, lékařka mě nechá prodýchat a rozchodit 2 kontrakce a vyšetřuje mě a konstatuje, že zbývá jen kousek branky, a že příjem necháme až po porodu. Svlékám se do podprsenky, přichází za mnou Michal a Lucka, natáčí se monitor. Vše je v pořádku a domlouváme se na puštění plodové vody, protože vše je připravené pro porod. Plně informovaná, že bolesti budou větší, ale porod půjde rychleji. Jsem na monitoru, Lucka mi nahřívá hráz a Michal mi osvěžuje obličej růžovou vodou a dává mi napít. Porodní asistentka mi ukazuje, jak se mám přesunout a posadit na porodní stoličku, kde vydržím jen pár kontrakcí, protože nemůžu bolestí vydržet. Už nechci nic, ani osvěžovat růžovou vodou. Michal křičí se mnou opíram si o něj hlavu.. Koukám na Lucku a ptám se jak dlouho to bude ještě trvat. Lucka mě hladí a myslím, že tuší, že už bude Grande finále ze stoličky jdu na porodnické křeslo ve kterém sedím. Porodní asistentka mi ho úžasně přizpůsobila. Po celou dobu je na porodním pokoji přítmí. Porodní asistentka mi radí, jak mám přitlačit, ale nikdo neříká, kdy přesně mám tlačit. Jen lehce navigují. Jednou rukou se držím za madlo nad hlavou a druhou rukou držím Michala. Cítím pověstný ohnivý kruh a pak slyším Lucku, jak mi říká ať si sáhnu na hlavičku. To byl můj sen. Moje motivace. Sáhnu si na hlavičku a za chvilku a za chvilku to udělám znovu, protože jsem čekala víc vlásků a ta hlavička je úžasně teploučká. Přicházejí další kontrakce a Mariánka klouže ven, je 2.5. 20:05. Hned mi ji dávají na břicho a přikrývají. Koukám na ni a na Michala, oba máme slzy v očích. Necháváme dotepat pupečník. Michal kontroluje, zda ještě tepe. Když dotepe, tak ho Michal přestřihne. Mariánka se mezitím přisává a pije mlezivo a hned odchází placenta. Celé dvě hodiny se jen mazlíme a seznamujeme. Lékařka mě kontroluje, jsem bez nástřihu hráze a to i přes Majdy váhu 4120g a obvod hlavičky 36cm. Mám jen pár kosmetických povrchových stehů ve staré jizvě po porodu Helenky, jinak bez šrámu. Lucka zůstává s námi a je nám k ruce. Po dvou hodinách odnáší Mariánku na kontrolu, Michal jde s ní a já jdu do sprchy. Vše je v pořádku a odcházíme na oddělení šestinedělí. Ráno po kontrole pediatrem a gynekologem zjišťujeme, že jsme obě v nejlepším pořádku, tak oznamujeme, že jdeme domů. Odcházíme 16 hodin po porodu, abysme byli celá rodina spolu. Na závěr musím zmínit to, kolikrát za život rodíme. Je to proces, který mění celý náš dosavadní život a nemusí to být jen o bolesti. Zažijeme to jen párkrát, proto si myslím, že je třeba udělat pro to maximum, aby to pro nás byl opravdu ten nejkrásnější zážitek v životě plný lásky. Zážitek, na který budeme vzpomínat s úsměvem a ne slzami. Mně se podařilo zažít uzdravující, léčivý a přirozený porod za podpory mého manžela Michala a porodní asistentky Lucky. Jsem vděčná, že mi stáli po boku a pomáhali ve chvílích, kdy jsem byla na pokraji sil. Tímto jim chci poděkovat Mrzí mě, že v ČR nemáme větší podporu komunitních porodních asistentek, že jejich služby neproplácí pojišťovny, protože i jejich péče v šestinedělí by se ohromně hodila. Je úžasné mít někoho, komu můžete volat a poradit se ohledně kojení (ano, i laktační poradkyně potřebuje poradit), poradit se ohledně miminka a i ohledně sebe. Porodní asistentka je plně kompetentní k tomu, aby prohlédla vás i novorozence."

 

(Helena Nedorostová, Pardubice)